§ 1.#
Poplatkový ekvivalent podle zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb. (zákon) počne se v zemích České a Moravskoslezské opětně vybírati, a to od 1. července 1945.
Doba, po kterou předpisy o poplatkovém ekvivalentu nebyly v účinnosti, nepřetrhuje 10letou lhůtu podle § 8 zákona. Došlo-li k transakci uvedené v § 17, odst. 1 zákona, přechází ekvivalentní povinnost původního vlastníka na nového vlastníka v rozsahu stanoveném tímto dekretem i tehdy, bylo-li jmění přechodně ve vlastnictví (držbě) jiných osob.
§ 2.#
Poplatkový ekvivalent, připadající na rok 1945 jest splatný nejpozději do 60 dnů ode dne počátku účinnosti tohoto dekretu.
Pro výměru splátek je rozhodným roční předpis na vyměřovací období 1941-1950. Nebyl-li poplatkový ekvivalent na toto vyměřovací období dosud vyměřen, řídí se výše splátek splátkou připadající na poslední čtvrtletí, v němž předpisy o poplatkovém ekvivalentu byly v účinnosti.
Nepodal-li ekvivalentní podmět dosud přiznání, poněvadž lhůta podle § 13 zákona skončila v době, kdy předpisy o poplatkovém ekvivalentu nebyly v účinnosti, musí tak učiniti do 31. října 1945, jinak jej stihnou následky podle § 14 zákona.
Ministr financí se zmocňuje, aby pro území, které bylo po 29. září 1938 dočasně odloučeno od zemí České a Moravskoslezské, upravil odchylně lhůty k podání přiznání a k odvedení splátek.
§ 3.#
Použivatelnost vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 412 Sb., o zrušení poplatkového ekvivalentu, a jiných právních předpisů, odporujících tomuto dekretu, se zrušuje.
§ 4.#
Tento dekret nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.