Zákon jímž se mění ustanovení branného zákona o povolování sňatků osob podléhajících branné povinnosti a s tím souvisící ustanovení zákona o vyživovacím příspěvku.

Ustanovení § 36 branného zákona se mění a zní:

Osoby konající presenční službu nebo vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy, jakož i vojenští gážisté z povolání, potřebují k sňatku povolení příslušného vojenského úřadu. Totéž platí o vojenských osobách konajících další činnou službu, o vojenských gážistech ve výslužbě, povolaných přechodně k činné službě, a o vojenských osobách, které jsou v zaopatření vojenské invalidovny, jakož i o vojenských osobách na trvalé dovolené, jejichž povinnost k zákonné presenční službě skončí později než za 3 měsíce. Povolení k sňatku podle předchozích odstavců nelze vázati na vzdání se vyživovacího příspěvku. Povolení k sňatku neposkytuje výhod při plnění branné povinnosti.

Ustanovení § 3 zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb., kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacích příspěvků rodinám osob, vykonávajících činnou službu vojenskou, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, se mění a zní:

Nárok na vyživovací příspěvek nepřísluší manželce osob uvedených v § 1, č. 1 tohoto zákona, byl-li sňatek uzavřen bez povolení potřebného podle § 36 branného zákona.

Prohlášení o vzdání se nároku na vyživovací příspěvek jsou právně bezúčinná od 1. dubna 1947 bez rozdílu, byla-li učiněna před účinností tohoto zákona nebo za ní.

Právní předpisy, odporující tomuto zákonu, se zrušují.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři národní obrany a vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.