Ústavní zákon o udělení státního občanství krajanům z Maďarska.

Osoby národnosti slovenské nebo české, bydlící na území Maďarské republiky, které jsou občany cizího státu nebo bezdomovci a které se přistěhují (přistěhovaly) na území Československé republiky podle dohody mezi Československem a Maďarskem o výměně obyvatelstva ze dne 27. února 1946, č. 145 Sb., nabývají dnem přestěhování československého státního občanství.

Nerozvedené manželky nabývají státního občanství spolu s manželem a děti až do 18 let věku spolu s otcem, po případě s nemanželskou nebo ovdovělou matkou, byly-li do prohlášení o zamýšleném přestěhování na území Československé republiky pojaty a přistěhují-li se na toto území. Jinak činí prohlášení o zamýšleném přestěhování za osoby pod poručenstvím až do 18 let věku jejich poručník, za osoby pod opatrovnictvím jejich opatrovník.

Výrok o tom, že krajan z Maďarska nabyl československého státního občanství, přísluší okresnímu národnímu výboru (okresní správní komisi), do jehož (jejíhož) obvodu přistěhování nastalo.

O výkonu slibu (přísahy) věrnosti Československé republice platí všeobecné předpisy.

Nabyla-li některá osoba podle tohoto zákona československého státního občanství, aniž nabyla i domovského práva v některé obci Československé republiky, nabude domovského práva v obci, v níž se po příchodu na území Československé republiky jako v řádném bydlišti usadí.

Písemnosti a úřední vyhotovení k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.