Zákon o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu.

Pracovní poměry zaměstnanců nastoupivších presenční službu nebo vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy zůstávají zachovány a platí o nich obdobně ustanovení zákona ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb., o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních), s výjimkou ustanovení § 2, odst. 1, § 4, odst. 2 a § 5, věty třetí a čtvrté.

Zaměstnanci nemají v době, kdy vykonávají presenční službu (vojenský výcvik) nároku na dovolenou; doba presenční služby (vojenského výcviku) se však započítává do doby rozhodné pro vznik nároku na dovolenou a její výměru.

Nastoupením presenční služby (vojenského výcviku) není dotčen nárok na dovolenou za rok 1945; pokud této dovolené nemohlo býti plně využito do nastoupení presenční služby (vojenského výcviku), přísluší za ni, po případě za její část, náhrada v penězích.

Zaměstnancům uvedeným v § 1 přísluší při nastoupení presenční služby (vojenského výcviku) vedle mzdy (platu), na kterou mají nárok podle platných předpisů nebo ujednání, ještě mzda (plat) po dobu jednoho týdne.

Předpisy a ujednání pro zaměstnance příznivější zůstávají nedotčeny.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1945; provede jej ministr ochrany práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.