Zákon o vrácení některých záloh poukázaných z ciziny na plnění dodávkových nebo některých jiných smluv a vyplacených pod tlakem okupace.

Devisoví tuzemci (§ 2 zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 92 Sb., o vázaném devisovém hospodářství), kterým byla vyplacena v korunách nebo v říšských markách hodnota částek poukázaných jim z ciziny jako záloha na plnění dodávkových nebo některých jiných smluv, a to

Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na poukazy provedené z Německé říše v jejích hranicích z konce roku 1937 smluvní stranou, která tam měla bydliště nebo sídlo.

Povinnost stanovená v odstavci 1 netýká se částek, které byly odvedeny jako nadměrné zisky bývalému ministerstvu hospodářství a práce, po případě podle směrnic německého ministra hospodářství. O vrácení těchto částek, pokud ještě nevplynuly do státní pokladny, se dohodne Národní banka Československá v Praze s ministerstvy zahraničního obchodu a financí. Nedojde-li k dohodě, rozhodne vláda.

K vrácení záloh podle § 1 lze použít vkladů vázaných podle § 7 dekretu ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny.

Národní banka Československá v Praze může stanovit v případech hodných zvláštního zřetele, že příjemce nebo jeho právní nástupce nemá vracet vyplacenou zálohu buď vůbec nebo zčásti.

Byla-li záloha vrácena, nemá smluvní strana, která ji poskytla, proti devisovému tuzemci žádné nároky z toho důvodu, že mu byla záloha poukázána nebo že ji přijal.

Peněžnímu ústavu (peněžnímu podniku) uvedenému v § 1, odst. 1 ani Národní bance Československé v Praze nevzcházejí z tohoto uspořádání žádné závazky vůči smluvním stranám.

Zálohy, které mají být vráceny Národní bance Československé v Praze podle § 1 a které nebudou vráceny do stanovené lhůty, mohou být vymáhány soudní exekucí podle výměru Národní banky Československé v Praze, opatřeného doložkou vykonatelnosti.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministry financí, průmyslu a zahraničního obchodu.